Vážím si podpory rodiny, přátel, hráček, trenérů i fanoušků, říká křídelnice Šmidáková
Česká juniorská reprezentace absolvovala před Vánocemi dvě přípravná utkání proti silnému juniorskému výběru Rumunska, v nominaci nechyběla ani zástupkyně Sokola Poruba Marie Šmidáková, která Rumunkám vstřelila v prvním utkání 3 branky a v tom druhém byla se 7 brankami nejlepší střelkyní českého týmu.
Marie „Máša“, v rozhovoru níže poodkrývá své reprezentační pocity, ale i pohled do svého házenkářského nitra.
Mášo, máš za sebou reprezentační přípravu, ve které jsi se zapsala hned 10 brankami, které si nastřílela do sítě silných Rumunek. Jsi se svým výkonem na reprezentační úrovni spokojená?
Ano. Už jen to, že mi přišla pozvánka na reprezentační akci, beru jako úspěch. Co se týče samotné hry, byla jsem mile překvapená poměrně velkou minutáží, kterou jsem dostala. Dařilo se mi spíše v útoku než v obraně, ale celkově jsem spokojená.
Jaký je to pocit mít na sobě dres české reprezentace a nasázet soupeřkám ve dvou utkáních tolik branek? Co pro tebe reprezentace znamená?
Z velké části mají na gólech podíl holky, jelikož jsem chodila na 7m hody, každopádně mám z toho velkou radost. Pocit reprezentovat je krásný, byl to pro mě příjemný zážitek, který bych si klidně zopakovala. Reprezentace pro mě znamená jakousi odměnu za odvedenou práci v klubu, kterou můžu dále rozvíjet. Taky je fajn, že se mohu vidět či poznat hráčky z jiných klubů, se kterými se normálně vídám pouze na palubovce.
Nastupuješ v nejvyšší ženské soutěži – MOL Lize, kde podáváš vyrovnané výkony a pravidelně se střelecky prosazuješ. Podobně je to také v zápasech 1. ligy starších dorostenek. Jaký je podle tebe v těchto dvou ligách rozdíl?
Rozdílů je mnoho. Jedněmi z nich jsou bezpochyby rychlost a síla, ale největší rozdíl vidím v rozhodovacích schopnostech jednotlivých hráček, které jsou v ženské soutěži na úplně jiné úrovni.
Poruba je v MOL Lize na průběžně 5. místě tabulky. Do nového roku jste vkročily vysokou výhrou nad Veselím, ke které jsi dopomohla 3 brankami. Jsi se svou aktuální formou spokojena?
Je to tak, z té výhry mám radost. Od kempu v Rumunsku mě trápí nemoc, a tak nemůžu říct, že bych „jela na 100%“. Doufám, že se jí už zbavím a budu moct trénovat a hrát naplno.
Jaké cíle má váš interligový tým pro tuto sezonu? Podaří se jej dle tvého názoru splnit?
Určitě bychom chtěli hrát o medaile, takže cíl číslo jedna je se probojovat do play-off. Myslím si, že na to bezesporu máme, a právě venkovní vítězství ve Veselí nám v konečném výsledku může velmi pomoci. Také si přejeme dojít co nejdál v evropském poháru – Challenge cupu.
Na koho spoléháte, když se nedaří, která hráčka vás dokáže opravdu pořádně nakopnout?
Nikdy to není jedna hráčka. Jak se říká: „Každý chvilku tahá pilku“. No a nejlepší je, když táhneme všechny.
Na jakou házenkářskou akci letošní sezóny se nejvíce těšíš?
Těším se na každou akci spojenou s házenou, ale co se týče programu v klubu, nejvíce se těším na zápas se Španělkami v Challenge cupu. Mimojiné se těším na ME mužů a minimálně budu sledovat české zápasy.
Házená na nejvyšší úrovni je časově náročným sportem. Prozradíš, co děláš, když se zrovna nevěnuješ házené? Pracuješ – studuješ?
Ano, studuji na jazykovém gymnáziu, s hlavním jazykem francouzština, a momentálně dělám také autoškolu.
Dokážeš si najít volný čas pro přátele, rodinu? Jak vypadá tvůj volný den? A jak by měl vypadat tvůj den snů? 😊
Dokážu, ale kdyby měl den o pár hodin více, vůbec bych se nezlobila. Nevím, co přesně si pod volným dnem představit, protože těch moc není. Pokud však myslíte den bez házené, tak většinou pomáhám doma uklidit, připravuji se do školy a pak trávím čas s rodinou či přáteli. Taky ráda posiluji, poslouchám hudbu nebo se dívám na nějaký seriál. Ani nevím, co si představit pod dnem snů. Vím jen, že musí obsahovat dobré jídlo a nejbližší rodinu.
Jaké jsou v tuto chvíli tvé největší házenkářské úspěchy?
V dorostenkách jsme se v roce 2017/2018 umístily v české soutěži i v česko-slovenském poháru na 2.místě. I když jsem minulou sezónu nemohla dohrát kvůli zranění, tak ji považji za úspěšnou, protože to byla první sezóna v ženské kategorii, a to hned s umístěním na 3.místě.
Jak ses vlastně dostala k házené, kdy a kde jsi začínala? Co pro tebe házená znamená?
K házené jsem se dostala přes spoluhráčku, Markét Prašivkovou. Bydlíme prakticky vedle sebe, a tak jsme často navštěvovaly podobné koníčky. S házenou jsem začala v 9 letech, kde jsem chodívala trénovat na porubskou Sokolovnu. Když jsem byla mladší, házená pro mě představovala zábavu a jsem nesmírně ráda, že to mohu říct i nyní. Je super pocit vypnout, neřešit, co musím udělat do školy, a jen se soustředit na trénink. Přináší mi mnoho zkušeností a lekcí do života a také mnoho skvělých přátel.
Kdo byl nebo je tvůj nejoblíbenější trenér?
To je těžká otázka. Každý trenér mě naučil něco, ať už to vezmu z házenkářské či lidské stránky. Mám ráda všechny porubské trenéry, ale jako první se mi vybavil Honza Novák. Možná je to proto, že vidím jeho nadšení pro tento sport, které vždy přenášel do trénování, a že mi jako brankář vysvětloval dané situace z trochu odlišného pohledu.
Je něco, co ti házená vzala nebo naopak dala?
Kdyby mi házená něco vzala, tak už ji dávno nedělám.
Máš házenkářské vzory a sny?
Nikdo není dokonalý, proto mám vzorů opravdu hodně, jak z profesionálních zahraničních klubů či z reprezentace, tak hráčky v týmu. Dokonce mám i vzory, které jsou mladší než já. Moc ráda bych si jednou zahrála v zahraničí.
Prostřednictvím tohoto rozhovoru máš možnost něco vzkázat svým přátelům, fanouškům, spoluhráčkám. Co to bude? 😊
Chci poděkovat všem, kteří mi jakkoliv pomohli dostat se tam, kde jsem teď. Vážím si stálé podpory jak od rodiny, přátel, hráček i trenérů a cením si našich fanoušků, kteří nás neustále podporují. Nakonec už asi jen: „Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme!“ 😊