Kristina a Karolina Rajovy na Turnaji olympijských nadějí
Na konci roku 2019 se uskutečnil v Polsku Turnaj olympijských nadějí, kterého se zúčastnil také nejmladší český reprezentační výběr složený z nadějných hráček ročníku 2004. Tento výběr bude základem pro nově tvořící se reprezentační družstvo dorostenek, kterou v létě čeká otevřené mistrovství Evropy ve Švédsku. Do nominace družstva, které se účastnilo Turnaje olympijských nadějí v Polsku se dostaly také dvojčata Karolina a Kristina Rajovy, hrající na spojkách za mladší a starší dorostenky Sokola Poruba. Jak si děvčata tuto první reprezentační zkušenost užívala a jaké plány mají do budoucna se dozvíte v obsáhlém rozhovoru níže.
„Děvčata si svou nominaci vysloužily příkladem v přístupu k tréninku už od mladších žaček a pak hlavně svými výkony, které podávaly, jak na Kempu HN v Nymburku, tak i na MITAHu hráček r.2004. Předností obou hráček je tah na branku, rychlost, bojovnost, síla, týmový duch. Na turnaji v Polsku se pravidelně střídaly na pravé spojce, kde chybí dostatek levorukých hráček, obě se pak prosadily 5 góly,“ osvětluje nominaci nadějných házenkářek asistentka trenérky Papežové, Petra Vavříková, která zároveň působí jako šéftrenérka RHC Sokola Poruba.
Na jakém postu hrajete a čím na něm dle vašeho názoru vynikáte? Čím jste si podle vás zasloužily první nominaci do reprezentace?
Kristina: Převážně hraji na pozici pravé spojky občas i levé. Nemyslím si, že v něčem extra vynikám oproti ostatním hráčkám v našem týmu, snažím se být hlavně rychlá, důrazná jak v obraně, tak i v útoku a pohotová což se mi podle mě celkem daří a tím jsem si podle mého názoru i zasloužila tuto nominaci. Také se snažím dát do veškerých tréninků maximum a zároveň chodím i na individuální tréninky (fitko, běh).
Karolina: Hraji hlavně spojky. Většinou je to levá spojka, ale v reprezentaci jsem hrála na pravé. Nejsem úplně vysoká hráčka což mi občas chybí, ale na druhou stranu si myslím, že jsem rychlá, silová a dynamická hráčka. Zároveň se snažím dávat si tréninky navíc a snažím se je neflákat a dřít na sobě. To mi zřejmě pomohlo dostat se do výběru reprezentace.
Máte za sebou první zkušenost ve dresech s lvíčkem na hrudi, úspěšně jste absolvovaly Turnaj olympijských nadějí v Polsku. Jaké to bylo, co vám tento turnaj dal?
Kristina: Jsem hodně moc ráda, že jsem byla nominována do reprezentace. Určitě mi to dalo mnoho nových herních zkušeností, nové kamarádky, nový pohled na zahraniční házenou.
Karolina: Hlavně zkušenosti do budoucna. Viděly jsme hrát holky z jiných zemí a dostaly jsme srovnání, jak jsme na tom my. Jsem hrozně moc ráda za tuto nominaci a zkušenost i za nové kamarádky, které jsme na akci získaly.
Obě jste se zapsaly také střelecky. Jakou chuť má vstřelená branka v českém dresu, je stejná jako ta v porubském? 😊
Kristina: Branka je branka. Z té má většinou radost každý. Pokud jde o reprezentační branku je radost samozřejmě větší, ale je to také o dost těžší ji dát. Hrajete pod větším stresem, ale ten byl možná proto, že to bylo poprvé.
Karolina: Když jsem dala první branku spadla ze mě taková ta tréma, kterou jsem ze začátku měla. Jsem ráda, že jsem pár brankami pomohla týmu zvítězit. Jinak samozřejmě dát branku v reprezentaci je o něco náročnější než v běžné soutěži. Zdálo se mi to všechno rychlejší a tvrdší. Důležité je hlavně vyhrát, a to se nám, alespoň jednou podařilo.
Myslíte si, že jste měly výhodu v tom, že s vámi na turnaji byla i trenérka Petra Vavříková, kterou dobře znáte?
Kristina: Paní Vavříková nás trénuje od začátku, co jsme začaly s házenou. Na turnaji nás podporovala psychicky, mohly jsme se na ní obrátit pokaždé, když jsme potřebovaly a byla určitě naší velkou podporou. Jsme za to určitě rády. Musím ale říct, že i hlavní trenérka paní Papežová a fyzioterapeutka paní Míša byly super.
Karolina: Obrovskou výhodu. Nebála jsem se ji na cokoliv zeptat a vždy mi poradila nebo pomohla. Psychicky nás podpořila, ale nebyla sama. Myslím si, že jak paní Vavříková, tak i paní trenérka Papežová byly super a daly nám hodně cenných rad a zkušeností a večer u rehabilitace a regenerace s paní Míšou Regulovou se to všechno završilo. Bylo to všechno super.
Dá se srovnat příprava v reprezentačním týmu s přípravou v klubu? Jaký vidíte rozdíl?
Kristina: Myslím si, že tréninky byly náročnější, ale určitě stály za to.
Karolina: Je to podobné. Ke všem tréninkům přistupuji zodpovědně a snažím se na něm nechat všechno. Je fakt, že na reprezentačním tréninku jsme dělaly občas jiné věci, proto to bylo o něco náročnější.
Jak jste do týmu nejmladších reprezentantek zapadly, cítily jste mezi sebou nějakou rivalitu?
Kristina: Já si myslím že dobře. Sešly jsme se jako parta správných holek, celou dobu jsme se spolu bavily a nikdo nebyl stranou. Rivalita určitě nebyla žádná. Spíše podpora a chuť společně vyhrát.
Karolina: Úžasný kolektiv, super holky dnes už nové kamarádky. Myslím si, že jsme si celkově dobře sedly.
V Porubě obě nastupujete v soutěžích 1. ligy mladších i starších dorostenek. Dají se tyto soutěže srovnat, která je podle vás těžší a proč?
Kristina: Hrát za starší dorostenky je těžší než za mladší, protože holky jsou silově zdatnější a samozřejmě jsou i o něco zkušenější.
Karolina: Starší dorostenky jsou o něco tvrdší, ale soutěže jsou myslím podobné. Nedá se říct, že je něco těžší nebo lehčí.
V obou soutěžích se porubské týmy nacházejí spíše na spodní straně tabulky. V mladších dorostenkách jste například dokázaly remízovat se silným Mostem, ale s Pískem, který je také na středu tabulky jste si poradit nedokázaly. V čem vidíte ten největší problém?
Kristina: Někdy se daří, jindy nedaří. Házená je kolektivní sport a pokud někdy nehrajeme jako celek potom se to odráží na výsledku. Pevně věřím, že už budeme spíše vyhrávat.
Karolina: Ano to je pravda. Nejsme z toho moc nadšené a po dobrém startu jsme tak nějak zaspaly. Myslím, si, že jsme si to už ale v šatně vyříkaly a půjdeme do toho v tomto roce naplno.
Jaké máte v této sezoně cíle s jednotlivými týmy?
Kristina: V obou kategorií bychom chtěly skončit do 5 místa.
Karolina: V obou kategoriích bychom chtěly skončit do 5 místa a udržet se v 1 lize.
A vaše osobní cíle?
Kristina: Ráda bych se udržela v reprezentaci ČR, zároveň bych chtěla být oporou našeho týmu Poruby. Do budoucna pak určitě hrát co nejdéle házenou a jednou možná i v zahraničí. 😊
Karolina: Ráda bych se udržela v reprezentaci ČR. Ráda bych byla velkou oporou domácího klubu Poruby a pokud by to šlo, ráda bych se jednou házenou živila, například někde v zahraničí nebo u nás.
Pojďme zabrousit tak trochu do vašeho soukromí. Jak jste se k házené dostaly? Jak dlouho ji hrajete?
Kristina – Karolina: Házenou hrajeme čtvrtým rokem. Dostaly jsme se k ní společně se sestrou ve škole v Třinci, kde se hrála mini házena.
Házená je tvrdý sport a dost často bolí. Mladé slečny se ale chtějí líbit, jak se vyrovnáváte s modřinami atd? 😊
Kristina: To je pravda. Modřin je stále dostatek. Snažím se však modřiny spíše rozdávat, než je dostávat. 😊
Karolina: Nemyslím si, že jen házená bolí. Co box? Pokud člověk sportuje a dělá to naplno bolí skoro všechno. A modřiny ty patří k tomu i k házené.
Co pro vás házená znamená?
Kristina: Budoucnost. V tuto chvíli se ji snažím dát vše.
Karolina: Kdybych to měla říct jedním slovem tak řeknu že ji „miluji“. Jinak je to pro mě koníček, který mě hodně moc naplňuje a nedokázala bych bez něj už dnes být. Pevně věřím, že mě bude ještě dlouho provázet a jednou mě bude i živit. Moc bych si to přála a snažím se pro to udělat maximum.
Nejoblíbenější trenér – trenérka a proč?
Kristina: Nedá se říct, že je to pouze jeden, je jich určitě víc. Hodně nám dala ze začátku určitě paní Vavříková společně s paní Humlovou a jejím manželem, potom to byl pan Trojka s panem Zezulčíkem a teď máme hodně rády paní Alžbětu Michalíkovou, která je bývalá hráčka Poruby a moc nám pomáhá.
Karolina: Myslím si, že obě se sestrou můžeme poděkovat více lidem a není to jen jeden trenér. Sestáváme se každou chvíli s někým novým a snažíme se získat od každého z nich nové zkušenosti. Naposledy to byl reprezentační start a paní trenérka Papežová. Skoro denně trénujeme s paní Bětkou Michalíkovou, kterou máme hodně rády, moc nám pomáhá se vším. Jinak to jsou určitě paní Vavříková společně s paní Humlovou a jejím manželem, pan Borys Petrovskyj, a paní Bártová. Zapomenout nesmím ani na pana Trojku a pana Zezulčíka. Snad jsem na nikoho nezapomněla. Těch lidí, kteří nám se vším pomáhají je opravdu dost.
Máte svůj házenkářský vzor?
Kristina: Norka Nora Mørk – pravá spojka maďarského klubu Győri Audi ETO KC.
Karolina: Z těch zahraničních je to určitě Nora Mørk. Z českých hráček Eliška Desortová, Kamila Kordovská a Iveta Korešová.
Házenkářský sen?
Kristina: Zahraniční liga.
Karolina: Hrát v maďarském Győru, zároveň bych ráda zůstala v reprezentaci ČR a samozřejmě být zdravá, aby tohle vše mohlo vyjít.
Co vám házená dává, a naopak třeba i bere?
Kristina: Nebere mi skoro nic. Na diskotéky ani na žádné podobné akce nechodím, asi by mě to ani nebavilo. Ve volném čase jsem s lidmi, které mám ráda a hrají se mnou házenou. Takže určitě mi více dává, než bere.
Karolina: Trénujeme 5x týdně a o víkendu máme zápasy. Nemůžu však říct, že by mi to vadilo a házená mi něco vzala. Mám ji ráda a nevadí mi to.
Jak trávíte svůj volný čas, co nejraději děláte?
Kristina: Moc ho nemáme, ale snažíme se být s kamarády.
Karolina: V podstatě svůj volný čas trávím pouze házenou a nic jiného neznám. Kamarády mám převážně házenkáře. Můj kluk také hraje házenou, takže mi nic nechybí a můžu svůj volný čas trávit hlavně s ním.
Jak vypadá běžný den mladé nadějné házenkářky? Jakou školu studujete?
Kristina: Studujeme zatím základní školu ve Velké Polomi. Ráno jdeme do školy, ze školy na trénink po tréninku se poučíme a jdeme spát. Na víc věcí není čas.
Karolina: V tuto chvíli jsme v 9 třídě. Chystáme se na střední, což bude asi o dost náročnější. Zatím je to však vcelku v pohodě. Ráno škola, odpoledne do večera trénink, večer se naučit do školy a spát.
Jste ve věku, kdy se rozhodujete, jakým směrem váš život dál povede. Čím tedy chcete po profesní stránce být?
Kristina: Chceme si podat přihlášku na sportovní Gymnázium do Ostravy a rády bychom se tam se sestrou dostaly. To je asi teď náš největší cíl. Rády bychom se sportu věnovaly ještě víc.
Karolina: Podávám si přihlášku na sportovní Gymnázium do Ostravy a ráda bych se tam dostala. Chtěla bych být jednou profesionální hráčkou házené.
Co kluci, máte stejný vkus? 😊
Kristina: Myslím si, že podobný ano.
Karolina: Líbí se nám podobní kluci. Takže asi ano.
Jste dvojčata, trávíte společné chvíle doma, ve škole na trénincích, nelezete si občas na nervy?
Kristina: Někdy ano, ale to k tomu patří. Jsme sice dvě, ale myslím si, že v tomto je i naše výhoda, umíme se navzájem podpořit a pomoct si, když potřebujeme.
Karolina: Někdy si na nervy lezeme, ale převážně je to naopak. Jsem ráda, že své dvojče mám a že spolu můžeme trávit čas.
Co byste řekly malým holkám, kdyby stály před rozhodnutím, zda házená či jiný sport?
Kristina: Tento sport není pro každou holku, ale určitě stojí za to ho dělat. Já bych určitě neměnila 😊.
Karolina: Házená je super a minimálně stojí za to si ji vyzkoušet. Pokud si sednete i jako parta lidí bude vás bavit celý život. Já bych určitě neměnila 😊.