Fantastický debut brankářky Karolíny Deváté
Reprezentační pauza končí, ale my se ještě před startem dalšího kola ligových soutěží ohlédneme za debutem osmnáctileté studentky třetího ročníku oboru cestovního ruchu při Obchodní akademie ve Zlíně, nadějné brankářky DHC Sokola Poruba Karolíny Deváté.
Karolina si v rámci 11. kola MOL Ligy v posledních 10 minutách zápasu připsala celkem 7 zákroků při fantastické úspěšnosti 63,63% a ze sedmimetrového hodu parádně vychytala dokonce i nejlepší interligovou kanonýrku Boglárku Bízik.
Karolino, máš za sebou debut v Mol Lize, který by ti mohlo závidět mnoho brankářů a brankářek. Jak ses cítila těsně před tím, než jsi vstoupila do branky?
Byla jsem nervózní, opravdu hodně nervózní, ale naštěstí tam byly spoluhráčky, jak už ty, se kterými nastupuji v lize starších dorostenek, tak i ty z Áčka, které mi hodně pomohly nervozitu ze sebe shodit. Pak už naskočilo tempo hry a začalo to opadat samo.
Z 11 střel soupeřek jsi hned 7 zlikvidovala. Vnímala jsi, co se kolem tebe dělo, fanoušci, spoluhráčky?
Fanoušci byli skvělí a do poslední vteřiny nás nepřestali povzbuzovat. Celé se to odehrávalo dost rychle. První střela přišla skoro okamžitě, pak hned sedmička a už jsem neměla moc času, abych okolí vnímala. Cítila a slyšela jsem hlavně podporu svých spoluhráček, které mě z lavičky i z pole nepřestaly podporovat. Za což jim patří mé velké poděkování.
V současné chvíli vedeš i v tak mladém věku tabulku brankářek MOL Ligy s úspěšností 63,6300 %. Je to závazek, který by tě mohl v určitém směru limitovat?
Pokud dostanu další příležitost budu se určitě snažit svůj výkon zopakovat, ale počtem střel a zkušeností se momentálně s ostatními brankářkami v horních příčkách tabulky úspěšnosti nemůžu rovnat.
Normálně nastupuješ k ligovým zápasům v 1. lize starších dorostenek. Jaký je podle tebe v těchto dvou ligách rozdíl?
Určitě v rychlosti. To je podle mě ten hlavní rozdíl. Zápas Mol Ligy probíhal v o dost rychlejším tempu než ty ve starším dorostu. Taky už i ta střelba je náročnější, ale to se mi snad ještě časem podaří vypracovat.
Váš dorostenecký tým se po devíti odehraných zápasech nachází na průběžném osmém místě tabulky. V čem vidíš ten největší nedostatek hry týmu, a naopak zase vaše plusy?
Každý zápas a soupeř je jiný. Někdy máme problém spíš v útoku a jindy zase v obraně, postupně se snažíme vypracovávat všechny nedostatky. Najdou se i zápasy, které započítávám z pohledu brankářky, mezi své nešťastné.
Jako silnou stránku vidím určitě to, že i když se nám nedaří vůbec nic, nikdy zápas nevzdáváme a bojujeme až do konce.
Věřím, že v odvetné fázi se nám bude dařit více.
Máte mezi sebou v týmu hráčku, která vás dokáže nakopnout i ve chvíli, kdy se nedaří? Na koho spoléháte?
Většinou se o tuhle část nakopnutí první postarají trenéři, což si myslím, že nám hodně pomůže a pak už se během zápasu „hecujeme“ navzájem a snažíme se všechny podporovat.
Trénujete spolu s A týmem žen, je to pak při dorosteneckých zápasech znát?
Já s A týmem trénuji čerstvě, ale u holek, které se ženami trénují dlouhodobě je to znát opravdu dost.
Letošní sezona bude ještě dlouhá. Brzy vás čekají odvetné zápasy, zimní přestávka a přípravné turnaje. Na jakou házenkářskou akci letošní sezóny se nejvíce těšíš?
Jelikož se pořád ještě pohybuji spíše v mládežnických soutěžích, tak se nejvíce těším na dubnový Prague Handball Cap, ten pro mě bude kvůli věku tím posledním v roli hráčky.
Prozradíš nám něco ze svého soukromí? Pokud zrovna nehraješ házenou a nejsi ve škole, co děláš? Jak relaxuješ?
Volný čas trávím s rodinou, přáteli nebo mým přítelem, ale v poslední době je ho opravdu málo, protože škola i házená jsou časově hodně náročné. Když už mám čas relax, tak je to spíše jen odpočinek doma.
Máš své házenkářské vzory a sny?
Vždy jsem sledovala spíše mužskou házenou, takže mezi mé hlavní vzory patří dánský brankář Landin a Španěl Peréz de Vargas. Samozřejmě jako většina mladých brankářů v České republice obdivuji i našeho Martina Galiu. Kdybych měla zmínit nějaký můj házenkářské sen, tak by to bylo asi působení v nějakém zahraničním týmu, například ve švédské lize.
Jaké jsou v tuto chvíli tvé největší házenkářské úspěchy?
S mým bývalým týmem ve Zlíně se nám v jedné sezoně podařilo získat titul ve starších žačkách a prvenství na „Pragáči.“ Jinak jsou to asi dvě zlaté medaile ze švédského turnaje Lundaspelen.
Jak ses vlastně dostala k házené, kdy a kde jsi začínala? Co pro tebe házená znamená?
Maminka v mladém věku hrávala házenou za Otrokovice a moji rodiče (tatínek se zase věnoval hokeji), mě už od malička chtěli vést ke sportu, takže když už jsem byla tak nějak připravená na sportovní aktivity, byla házená jasnou volbou. Začínala jsem v šesti letech ve Zlíně, kde jsem nastoupila do přípravky a hrála tam až do mladšího dorostu. Potom jsem přestoupila sem do Poruby.
Házená pro mě začala během těch let na palubovce znamenat hrozně moc. Je to jeden ze způsobů, jak se bavím, odreagovávám a ráda trávím svůj čas. Je obrovskou součástí mého života a momentálně už si ho bez ní nedokážu představit.
Kdo byl nebo je tvůj nejoblíbenější trenér?
Abych pravdu řekla, tak jsem tady v Porubě nepotkala trenéra, který by mi nevyhovoval nebo mi s ním dokonce bylo nepříjemné trénovat. Ale pokud tedy můžu někomu takhle veřejně poděkovat, tak je to trenér, který se mi minulou sezónu věnoval při brankářských trénincích a udělala jsem při nich, podle mě, největší pokrok, Jan Novák.
Je něco, co ti házená vzala nebo naopak dala?
Nemyslím si, že mi něco úplně vzala. Za ty roky jsem jí věnovala hodně času, ale to je samozřejmost, když člověk chce sport dělat naplno a s nějakým smyslem.
A co mi dala? Neuvěřitelně moc skvělých zážitků, ježdění po turnajích, zápasech, společné akce s týmem, pocity z vítězství. A hlavně hodně skvělých přátel.
Máš možnost prostřednictvím tohoto rozhovoru něco vzkázat svým přátelům, fanouškům, spoluhráčkám. Co to bude?
Vzkázat? Spíše bych chtěla poděkovat za rozhovor, a především pak všem za velkou podporu. Moc bych si přála, aby tahle podpora vydržela, protože je to něco, co mě dokáže opravdu nakopnout.